se kolem nás již téměř celá přehnala závratným tempem a já o ní málem nestihl napsat ani čárku. Takže teď se to pokusím alespoň ve stručnosti napravit, protože pár věcí stojí za zmínku.

Začalo to Cenou východních Čech v Seči. Pořádaly Pardubice – veselá partička, jejichž závody se vyznačují tím, že mají nejlepší stránky závodu, shromaždiště a problémy s některými základními věcmi. Ale jsou to kabrňáci a my je máme rádi. Tak třeba Miroslav Nožička. Jistě milý člověk, se kterým byste zašli na pivo. Má jen jednu drobnou vadu, občas jde do lesa a tam vytvoří mapu. Mapu, která poměrně často stojí za p*ču. Což je u hlavního mapaře těchto závodů vada která vadí. K tomu si vezměte takového nadějného juniora – říkejme mu třeba David Procházka, který má život před sebou a spoustu lepších aktivit než dělat revizi nějaké mizerné mapy, natož stavět tam tratě či si je snad dokonce proběhnout. Triumvirát završí předseda sekce, který to všechno zaštití, protože si v SK prosadili, že každý stavitel musí mít licenci R2 a pak zjistili že jich mají málo, takže si sami hledají skulinky jak to obejít. Jenomže má tolik aktivit, že se tam taky hádám ani nepodíval. Et voilá, máme tu krásnou první etapu:

Naštěstí u mě zafungovala záklopka a byl jsem úplně mimo, takže zmatené pobíhání je převážně dílo mé vlastní.  Druhý den byla klasika na mapě Roudný v Horním Bradle. Stavitelé v tomto prostoru trpí utkvělou představou, že je zcela nezbytné brodit Chrudimku. No, už jsem tu párkrát běžel a ještě jsem skrz nešel, tak snad příště. Letos jako tradičně upouštěli z nádrže vodu, takže nám hodinu před startem přestavovali tratě. K jejich kvalitě snad netřeba psát více, snad jen bonus, že jsme tím pádem neměli občerstvovačku – díky. Sice celé dva dny chcalo a byla zima, ale 80 min práce si pár loků zaslouží.

Na závěr nás čekala etapa přímo u centra závodu na nové mapě. Až na pár kontrol kde mapa nebyla to pravé ořechové to byl překvapivě pěkný závod. Škoda že to nebyl hendikep, takhle se vezli jen někteří dobře nalosovaní.

Výsledky a vše ostatní jsou na velmi aktualizované stránce závodu.

Týden na to se běžely štafety a sprint u Trutnova. Když jsem Karlovi řekl jméno mapy štafet, rozhodl o řešení v duchu pasivní rezistence. Vys*ali jsme se na to a jeli na oblž. Dobře jsme udělali, sprint byl pěkný, zbytek humus. Oblž na Myslivně byl naopak velmi vydařený, mě osobně pouze zamrzela 4 minutová exkurze na koniklecovou louku a Zuzku Dokoupilovou rozbitá hlava šitá 15 stehy. Přejeme brzké uzdravení.

Výsledky tu.

Tolik k předkrmu, na řadu přichází hlavní chod – nejprve áčka v Jeseníkách na mapách z MS pod taktovkou ASU. Popravdě řečeno, s takovou mapou se toho nedá moc podělat. Maximálně tak dát centrum příliš daleko, aby se pro většinu kategorií nedalo pořádně využít skalní město, místo toho kde bylo na MS. Nebo vytisknout mapu na laseru, takže bude ve skalách špatně čitelná. Nicméně to jsou spíše detaily, za kategorii H21A musím stavitele pochválit, a to tak, že velice. Po MČR na krátké asi nejhezčí závod letos.

Neděle už tak slavná nebyla. Že to bude těžká klasika se celkem čekalo. Že nás v patnáctce pustí do skal, s tím jsem počítal. Ale že nám dají jen jednu občerstvovačku s vodou po 40 min závodu, to jsem fakt nečekal. Závěrečný pytlík, kdy byl člověk již téměř na dosah vody a musel zpět na kopec a do šutrového pole zaváněl ranou pěstí staviteli. Ono by to stejně moc nebolelo, už by to nemělo razanci.

Jinak to byl závod pěkný, doufejme že se do tohoto terénu ještě někdy podíváme. Výsledky tudy tu.

A máme tu vrchol podzimní sezóny. Závod o kterém jsem si jako jediném letos dopředu přečetl i na idnes.cz. Škoda že jen v souvislosti se škrtáním sponzorských výdajů Lesů ČR. Řeč je samozřejmě o MČR na klasice. Nebo MČR v běhu azimutem a šukání zarostlých hustníkopasek? Nebo MČR párových čtyřek s kormidelníkem? Ale nepředbíhejme. V sobotu proběhla v okrajové části lesa kvalifikace, jejímž účelem bylo oddělit zrno od plevy. Že jsem pleva vím, ale preferuji být oddělen jiným způsobem než zašitými kontrolami na patnáctce. Nicméně pokud odhlédneme od prožitkové části, tak kvalifikace svůj účel splnila.

Byl jsem zvědavý co neděle. Podle Bédi to byl moc pěkný závod. V kategorii H21A se čtyřminutovým intervalem a motýlkem možná ano (i tak ale vítěz a třetí běželi spolu). V naší pralesní lize (H21C) to byla naprostá fraška. Závod spočíval v tom, že člověk namířil azimut, pálil rovně k zelenému / žlutému, tam se zanořil, aby se po nějaké chvíli vynořil s oraženou kontrolkou. Tento styl ovšem vede k jedinému – sbíhání závodníků do vláčků, protože se buďto potkají na postupu (všichni jedou víceméně rovně) nebo ten šťastnější vidí toho méně šťastnějšího který ukončil česání a lokalizoval terčík. Výkonnost běžců daného finále je přibližně stejná, zrychlení takového vláčku poměrně zásadní. Ty výsledky mi přišly natolik divné, že jsem si udělal menší „shlukovou analýzu“ (interval byl 2 minuty, tihle borci jsou ve startovce obráceně než ve výsledcích):

 1 Jirásek Aleš                   83.01 
 6 Kolín Jan                      84.58
10 Matras Tomáš                   87.04

 2 Janeček Oldřich                83.26
 9.Holas Tomáš                    86.08

 3 Pospíšil Vítek                 83.54
 7 Perůtka Jan                    85.51

 4 Fiala Jan                      84.09
18 Navrátil Tomáš                 90.08

 5 Kondrát Martin                 84.25   
 8 Janovský Tomáš                 86.06
13 Zháňal Jan                     88.23

11 Otrusina Jiří                  87.09
21 Khýn Vítězslav                 91.25

Určitě je tam toho víc, nicméně podle mezičasů prakticky nikdo z první desítky nešel víc než polovinu závodu sám… co si o takovém závodě myslet nevím, možná by stálo za to uvažovat o motýlku i pro nižší finále. Anebo běhat klasiku v terénu, který se na to hodí – třeba loni Blansko (a doufejme příští rok Bečov).