Je za námi a při pohledu na červené tečky a fialové podlitiny kolem škrábanců na mých nohách jsem tomu rád. Terén pro mě byl asi největším zklamáníčkem letošní sezóny – nevím proč jsem si podle staré mapy vsugeroval, že to bude něco na styl Zvůle či Žihle. Nebylo.

Sobotní závod byl běžák jak prase. To by na štafety ani tak moc nevadilo, ale při vzpomínce na štafety při letošním Mistrovství Moravy jsem zamáčkl slzu. Karel dokázal, že mu to na podzim běhá výborně a předával na špici hlavní skupiny na sedmém místě. Já jsem do toho pražil co to šlo (tepovku jsem měl jako na krosu), ale jaksi to nestačilo – většinu druhých úseků jsem ani nepotkal, větve farst byly poměrně rozdílné, takže štafetový pocit jsem měl až poslední čtvrt hodinku. V cíli 18. místo. Vladan nás trochu vytáhl na velmi solidní 16. místo.  B štafeta to jistila ze zadních pozic, děvčata stejně tak. Z veteránských štafet rozhodně stojí za zmínku stříbrná medaile štafety Aleš-Vlastík-Emil v kategorii H180.

Po závodě následovala nejvydařenější část víkendu – večírek, který Karel znalecky zařadil na třetí místo historických tabulek pařeb při MČR štafet. Hospodu Švejk v Příbrami můžeme opravdu s klidným svědomím doporučit.

Nedělní kluby byly pro otrlé – na shromaždišti nás přivítal zbořený tunel, teplota 10C a liják. V lese to bylo podobné jako v sobotu, farsty byly ještě rozdílnější, ostružiny ještě vzrostlejší. Takže jsme ihned po doběhu naskákali do auta a pryč odtam. Kvůli tomu teď nevíme kdo dělal ostudu na vyhlášení, kvůli které se bude scházet disciplinárka. Výsledky nic moc, ale účast si můžeme odškrtnout. Tož tak, jdu si udělat další teplý čaj..

Výsledky a mapy s farstováním tu.