Týden po organizační i zážitkové megaakci, jakou nepochybně je mistrovství světa, a logicky i svým způsobem v jejím stínu proběhly „malé“ třídenní ve východních Čechách. Komorní závody pro tři stovky lidí, zázemí v chatě Na Vyhlídce, vše na jednom místě, vstřícní pořadatelé a pohodová organizace. Terén na první pohled tuctový, ale už na ten druhý…

Na první pohled tuctově vypadá v první řadě mapa – bílý les, žluté a zelené fleky, semtam nějaký terénní útvar. Uznávám, byla dělána hodně „jednoduchým“ stylem a leckde se našel důvod k výhradám, ale na druhou stranu prázdniny snesou víc než top soutěže a buďme rádi, že se pár lidí vydalo na jaře do lesa a máme teď na čem běhat. Terén sám o sobě totiž zrovna lehký není – jistě, do obtížnosti orlických lesů (kdo pamatuje třeba horské smrčiny na Šajtavě, ale úplně by stačily i zelené a bunkrovaté Zaječiny u Kunvaldu) ještě něco chybí, ale i tak se člověk musí vypořádat se zahuštěným lesem, těžkou podložkou pod nohama (tráva, klacky, hlavně na pasekách), místy kamením, častými náletovými hustníky. Škoda, že volba postupu byla občas trochu loterií, zda vybraná pěšina nebude „vydlážděná“ klacky či ostružiním, kolikrát se spíš vyplatily pravoúhlé obíhačky; podobně řídké šrafy občas značily místa, kde se člověk sotva prodere náletem nebo potácí v bordelu pod nohama, ale jak říkám, buďme rádi (a před squadrou místních mapařů stejně smekám, sám bych ty zabušené pasáže dělat nechtěl :o).

První etapa odpolední krátká, start na dohled od chaty, cíl přímo za stany. Když říkám krátká, tak vězte že myslím opravdu krátkou trať v původní podobě, tedy pod půl hodiny a přitom normální trať v lese, žádný „sprint“. Mapa 1 : 5000, sice jen „zvětšená“ desítka, ale naštěstí v „normálním“ klíči. Jmenuje se sice Obora, ale ten několikahektarový oplocený prostor uprostřed sotva může být oborou – pořád mi vrtá hlavou, co tam vlastně je. Pro závod to ale není důležité, rychlá trať ji dokola oběhne či obkličkuje (to podle délky :o), závěrečný výšlap po louce a jde se na véču, na jedno a do hajan…

Druhá etapa klasika, tedy podle rozpisu, v reálu taková „klasika z vícedenních“, tedy na hodinu a to už musí být trať na daném prostoru pěkně zauzlovaná. Jediný den, kdy nás vytáhli pěkně daleko, tři kiláky na start a na trati pak pořádná dávka rochání v zeleném, delší postupy (bohužel tady se nakonec vyplatí již zmíněné pravé úhly, přímý postup je většinou cestou ke ztrátě), ale i pár fajnových dohledávek. Nedá mi to na tomto místě vyseknout poklonu staviteli dětské trati, tahle byla docela ideální, ostatně mrkněte sami (ve výřezu kousek dospělácké).
Osobní poznámka: Tak si s klukama vykračujeme nahoru od čtyřky a na křižovatce změna plánu, místo cesty hustník s jasně zřetelným účelem. Náhodou máme papír, tak mladej vyfasuje a odchází do houští, když vtom běží kolem Martin Kunz a „Peťo, nemáš papír? Nějak to na mě přišlo…“ Není na té křižovatce nějaká geofekální zóna? :o)

Kdo nechtěl odpoledne hodit vše za hlavu a jen si válet šunky, ať už u chaty nebo ve Vamberku na koupáku, pro toho tu byla řádka doprovodných aktivit – geocaching, rychlorazič, mapové hrátky pro děcka i dospělé … zkrátka kdo chtěl, ani po závodě se nudit nemusel.

Ve třetí etapě už nás nic nepřekvapí, už víme že podrostu se pokud možno vyhýbat a do pasek raději ani nelézt, dá se chodit i víc rovně a se dvěma dny v nohách už je to i hodně o fyzičce, neřkuli na morál, když má člověk před sebou poslední půlkilák do kopce. Vyhlášení (tak jako snad všechno tady) v klidu, na pohodu a přitom načas, nikdo taky moc nespěchá, takže i s pěknou kulisou, no a za dva roky zase tady…?

Pro koukaly tu máme mapy (1. etapa /222 kB/, 2. etapa /287 kB/, 3. etapa /225 kB/) a stránky soutěže.
P.S. Mazi, nechtěl bys toho Fialu zas trochu přetrénovat? Začíná bejt nechutně dobrej…