Krásné terény, příhodný termín a vidina, že z nás budou ještě lepší závodníci, když si uděláme o Velikonocích soustředění, byly hlavní důvody proč se hrstka z nás rozhodla zúčastnit prvního ročníku „mezinárodního“ tréninkového kempu a třídenních závodů ve Zlatých Horách.

Největší nedočkavci, Zdeněk a Adam, se na místo vydali jako první, už ve čtvrtek odpoledne, aby si ještě večer stihli výklusem pozkoumat večerní Zlaté Hory a aby našli ještě hezčí záchod než jsme měli na pokojích, nejlépe na veřejném prostranství. Povedlo se.

Druhý den dopoledne jsme se stále soustředili ve dvojčlenném složení a spolu se 40-ti Izraelci jsme využili místní trénink. Měl na náš vkus hodně málo kontrol, asi abychom tam nezkejsli moc dlouho, nebo co. Po Zdeňkovu výklusu a mých vysokofrekvenčních zažehávacích zkouškách jsme na tom byli časově zhruba stejně. Na odpolední trénink jsme se sice už vydali ve větším počtu, přijeli Fučíci, ale řekl bych, že jsme celkově vydali i za míň než dva. Zdeněk šel jedinej trénovat, zbytek byli lazaři různých stupňů.

K večeru před první etapou závodu už se začali sjíždět ostatní esa jako Hiršovi a Dokoupilovi. Bravení jako vždy – poslední – asi jeli moc pomalu.

V sobotu jsme konečně vyrazili na první etapu, kde jsme se potkali i s odpadlíky, kteří se přijeli slunit jen na samotné třídenní závody. Byl to krásně postavený middle (aspoň v H21A), i když v tomto terénu by bylo spíš umění to postavit špatně. Hodně se chybovalo, ale každý si to nakonec nějak oťukal, třeba v H21A nejméně chyb udělal Vladan a vyhrál první etapu. Karel se ale ještě musel po středeční teplotě šetřit, jinak by to všem s přehledem natřel.

Odpoledne si každý udělal po svém, někdo šel na procházku, jiní jeli na kolo, někteří se šli na kopec vyfotit k šutru. Příště se bude tvrdě trénovat. Večer se nic zvláštního nedělo, tak šli všichni brzo spát, aby byli čerství na nedělní, druhou, etapu.

Za tou jsme zase museli nějaký ten desetikilometr přijet. Ale zase musím říct, že to stálo za to. Na programu byla klasika, kterou stavitel nakonec zasadil do trochu jiného prostoru, než se čekalo, ale to z ní horší závod neudělalo. Voleb na postupech sice moc nebylo, ale ze samotného zvoleného postupu se už dalo uhnout celkem snadno, jak jsme se také u některých přesvědčili. Ukázka mapy z druhé etapy je dole pod článkem. Po náročnější druhé etapě byl na pořadu vložený sprint, přímo v areálu Bohémaland, kde jsme bydleli. Po úvodní pasáži na smetišti zúčastnění oběhli fotbalové hřiště a pak si na pár minut zahráli na dostihové koně. Troufám si tvrdit, že to tak bylo ve všech kategoriích. Orienťák to ale asi pořád byl.

Poslední den, v pondělí, byl hlavní program daný. Uplést mrskačku a vyprášit holky. Nechápu, jaktože to ještě některé nepochopily a násilí vzdorovaly (nebo se někam schovaly). Pak se ještě mělo jít znova, naposled a pořádně, do lesa. Na start bylo povinné se vydat společným transportem s Izraelci, což se ale ukázalo jako docela dobré řešení, protože nás zavezli na kopec. Odtud byly tratě namotané na hřebenu mezi startem a cílem pod námi, takže se běhalo logicky hodně zkopce. Ale rozhodně ne tak, že by se dalo říct „běželo se většinou jen z kopce“. Opět se mi tratě zdály pěkné a mapa a až třeba na porostové detaily nebyla na klasiku špatná.

Na výsledky se můžete podívat sami na http://easter.hanaorienteering.cz/vysledky/. Odhaduju, že jsme celkově mohli být na závodech nejsilnějším oddílem. (Rozhodně jsme dopadli lépe, než bohužel jistý oddíl z Blanska, kde si všichni zpřeřáželi, zlámali a zkroutili kotníky a polovina z nich závody nedokončila.) Hodně z nás bylo na bedně, což se v některých kategoriích často nestává. Je tedy vidět, že jsme se většinou ze sportovního heldiska výběrem místa, času a prostoru pro Velikonoční soustředění trefili. Kdo né, může ho uklidnit to, že má ještě pár týdnů do opravdových závodů, kde to už jim to určitě půjde;-)

Že se ke všemu přidá i parádní počasí a až na pár detailů skvělé zázemí místího sportovního areálu Bohemaland, to už byla jen třešnička na dortu. Ale jak se říká, připraveným (v našem případě spíš „připravujícím se“) štěstí přeje!