Máme za sebou vrchol jarní části domácí sezóny – Mistrovství ČR na krátké trati. Nejprve fakta. Pořádání se ujal oddíl OB Třebíč a nutno říct, že velice pečlivě. Už před závodem bylo vidět, že se pořadatelé snaží udělat vše pro to, aby to byl pěkný závod. Každá část závodu vypadala promyšleně (třeba přehledné centrum s velkoplošnou obrazovkou), dodělaně a pokud to bylo možné, přidali pořadatelé ještě nějakou vychytávku (například systém nalévání vody na startu). Sympatické na tom bylo to, že se nesnažili o inovace za každou cenu – pokyny byly pořád pokyny a neměly 15 stránek, MČR bylo MČR a ne O pohár vodního mlýna (abychom si trochu rýpli do SK Obojživelníků Brno), atd.

Před sobotním startem byla k dispozici tréninková mapka a před startem spíkři s mapařem na velkoplošné obrazovce na shromaždišti ukazovali, jak je co mapováno. Mapa totiž byla poměrně generalizovaná, co se týkalo kamenných objektů. Tato generalizace působila některým závodníkům problémy, ale vzhledem k tomu, že MČR je pro ty nejlepší, kteří jsou schopni se na tento styl mapování velmi rychle adaptovat, nelze proti ní nic namítat.

První polovina sobotního semifinále probíhala prakticky celá v prostoru se sníženou viditelností – bylo tedy nutno jít velice pečlivě a opatrně. Druhá polovina už byla rychlejší, ale u některých kontrol bylo potřeba výrazně zpomalit (mimochodem navštívíl jsem všechny kontroly, ale GPS signál místy zřejmě poměrně dost vypadával).

Nedělní finále se konalo v čistším lese, zato s větším množstvím kamenných útvarů, ve kterých byla spousta kontrol spojených krátkými postupy, bylo tak nutno držet pořád maximální koncentraci. Některé kontroly byly hodně schované, takže se opět dělalo dost chyb.

Z našeho oddílu se podařilo na bednu vystoupat jen Alešovi Ch. v H60, ostatním se příliš nedařilo. Kompletní výsledky jsou na stránce závodu.

Celkově určitě velice pěkně uspořádané závody, kde maximálně možná pár prvních startujících muselo šlapat chodníčky v místy poměrně vysoké trávě, ale i tomu štěstíčku je nakonec potřeba jít naproti a pohlídat si správný los. Před pořadateli je tak nutné smeknout za velký kus dobře odvedené práce  (mimochodem námět na zamyšlení — TTR má 50 registrovaných členů, troufli bychom si uspořadát takový závod? Nápad na prostor by byl…).

Konec fakt a jedno subjektivní zamyšlení. Člověk by řekl, že v době laserscanu (letecké snímkování výškopisu s přesností lepší než 1 m) a ortofota (vyhodnocené letecké snímky) stačí tyto dva podklady zkombinovat a dobrá mapa je na světě. V některých terénech je tomu skutečně tak. Nicméně když dojde na orientačně těžké lesy, jakým les v okolí Nesměře nesporně byl, dojde na pravé mapařské umění. Lenhart, Cigoš, Borůvka, Mareček, Langr, Čech, Drbal.. to je namátkou pár těch, kteří to umí. Co? Nakreslí vám do mapy to, co tam jako závodník vidíte. Nevím jak to dělají, ale prostě při pohledu do mapy do terénu vám to naskočí – tohle je tady, tohle je tamto, kontrola je támhle. Samozřejmě tam zdaleka nemusí být všechno, viz například loňské MČR na krátké v Jablonci. Proč to píšu? O víkendu jsem to souznění nezažil, což mi přišlo jako velká škoda. Obvykle jsem nakonec pochopil, co tím mapař chtěl říct a místně víceméně vše sedělo, ale popravdě například promapovávat žluté flíčky a srázy obcházet s metrem mi jako optimální nepřijde.