Podle rozpisu sprinty, čemuž asi ani předem nikdo moc nevěřil, v reálu normální middly v typickém skalním terénu. Jak a proč tak, nemá asi cenu rozebírat, stejně už se o tom dost nakecalo ne Benu i jinde – tady nastrkají do rozpisu „sprinty“, jen aby závod na 1:5000 mohl být v rankingu, na Pěkných prázdninách zase zprzní krátkou etapu v lese klíčem pro městské sprinty … no nic, třeba se jednou dožijeme doby, kdy se budou na „pětkách“ běhat normální závody na normální mapě a pořadatelé přitom nebudou nuceni vymýšlet p*čoviny.

Proč se vlastně letos běžely valečovské třídenní od soboty do pondělí? Dokonce i s tím omezením, že se na místě nemůže z pátka na sobotu ani přespat? Dozví se člověk na místě, z plakátů či od očitých svědků – v pátek večer je amfiteátr plný Evy a Vaška, v hledišti nabito a věkový průměr asi 60 let ruší snad jen parta jičínských pořadatelů, kteří nejdřív dobře zapaří a v pokročilé fázi večera jdou vytáčet důchodkyně (to jako tančit s nima, né pudit – a babičky jsou prý hodně nadšené, jak vidno tanec smazává generační bariéry :o).

První etapa – klasické skály, něco přes tři kiláky, převýšení radši zatajeno, spousta kontrol, pořád kroutit volantem a hlídat si kde jsem a kde je nahoře a kde dole. Namlsání na úvod, po dalších třech dějstvích se budou někteří jen mlsně vracet k první mapě a věřit, že aspoň poslední v pondělí bude taky tak dobrá. I když pro někoho snad až příliš tvrdé, možná že po letošku bude legendou křížení průchodů, kam se dalo dostat jen skokem shora a slabší (starší, menší) jednici pak nemohli vylézt zpátky…

Druhá etapa téhož dne odpoledne je první z oddálených, kilák a půl na start a z cíle. Ne že by na té odpolední mapě skály nebyly, ale postaveno to bylo spíš jako závod na fyzičku, snad míněn i jako rychlejší, ale to v tomto terénu asi moc nejde … každopádně nějakým lahůdkovým houbařinkám se tratě úspěšně vyhnuly. Stavitelský tandem Hendy+Hóna se navečer omlouvá ze délky tratí (osobně jsem v tom problém neviděl, spíš nejstarší kategorie to měly asi dost přes míru) a preventivně i za nějaký průser, jestli večer nastane (to nastane, ale tentokrát tahle dvojka nebude v hlavní roli).

Navečer kulturní vložka v podobě noční prohlídky hradu, který z dálky vypadá jako pár ubohých zdí vystupujících z lesa, ale zblízka už je o poznání větší a to ještě člověk nevidí chodby a místnosti vytesané přímo ve skále. Pro velký zájem první skupina v deset pro děti a spáče, druhá pak v jedenáct … no myslím že bylo poněkud netaktické dát to takhle pozdě, v té druhé várce už snad nebyl nikdo střízlivej. Druhá taktická chyba pak přišla když kastelán ukázal klasické hradní záchody, tedy výklenek s dírou vespod, tak to hned pár borců vyzkoušelo – koho by napadlo že záchod není nad příkopem jako na každém slušném hradě, ale nad cestou před vchodem, a proč se tam zrovna v tohle dobu prochází kastelánův kámoš…? No nic, trochu aférka a kdo chce vědět víc, ať se zeptá přímých účastníků. :o)

Neděle: dvakrát kilák a půl na ten samý start a z téhož cíle jako včera odpoledne, mapa tentokrát víc na východ. V prostoru třetí etapy jsou aspoň zčásti trochu mírnější kopce a jemné skalky, drsnější pasáž pak přijde v údolí k severu, které je nutno v půli trati kolmo překonat – tady přichází horolezecká vložka, z mapy to vůbec nevypadá nijak drsně (viz malý výřez v úvodu), ale těch pár vrstevnic člověk šplhá několik minut.

Čtvrté dějství v tomtéž prostoru, jen trať tažená v opačném směru – trochu jsem nepochopil, když 3. i 4. etapu stavěli titíž lidé (Kazdové), proč nás protáhli do značné míry stejnými místy, takže chvílemi už člověk šel trochu po paměti, zatímco jiná pěkná místa na mapě zůstala nevyužita. Zatím jsem nic neřekl o výsledcích, tak vězte že v H35 stačilo moc nechybovat k pohodlnému náskoku; to Aleš v H60 se úplně chybám nevyhnul, ale chybují i ostatní a je z toho před handicapem třetí místo a minuta k druhému.

Po bujaré prohlídce hradu (ono toho bylo trochu víc než pár kapek moči :o) to vypadalo že druhý večer stánky v kempu v deset zavřou – nakonec to nebylo tak žhavé, ale i pařmeni se možná vybořili první večer. Kdo chtěl, tak se snad druhou noc i vyspal, a kdo spát nechtěl, na sucho nezůstal…

Pondělí, handicap opět přímo kolem hradu v nejlepším terénu a kdo se těšil, že po třech mapově jednodušších etapách přijde zase jedna lahůdková, nemohl být zklamán. V popisech tentokrát totálně převládají průchody, k té „lahůdce“ z první etapy se sice už nic nepřiblíží, ale stejně je to leckde takový „průchod pro hubeňoury“. Alešovi se zadaří, minutu ztráty stahuje hned v úvodu a i když v průběhu závodu tahá spíš za kratší konec, nakonec je to on, kdo před cílem nechybuje a druhý flek je jeho.

Pomineme-li prudké přeháňky (v sobotu navečer a v pondělí na vyhlášení) a noční ruch, není v zásadě nic, co by rušilo dojem z poklidných tří dnů na západě Českého ráje. Ideálně vše na jednom místě s pořadatelským centrem nonstop na pódiu amfiteátru, za tohle díky do Jičína. Na závěr snad pár slovy k hudební produkci, namíchané asi tak aby si každý našel to svoje (jen Evu a Vaška nahrané neměli…), no chvílemi to byl takový mišmaš jako když pejsek s kočičkou míchali dort … a že se kdysi hrad a nyní ruina Valečov asi desetkrát denně promění ve strašidelný zámek, to jste si mohli odpustit… (Na vysvětlenou: Když na začátku 90. let startovalo Radio 1, v soutěži s názvem „Strašidelný zámek“ bojovaly o hlasy posluchačů „největší perly“ normalizační popmusic (něco na způsob hvězdné pěchoty) – po čase to museli stopnout, prý si někdo stěžoval nebo to snad i hrozilo žalobama, ale nikdo už nic nezmění na tom, že jednou z vítězných písní této shitparády byla „valečovská vykopávka“ Vizitka.) Ale na druhou stranu hráli jste dost a dost česky a za to máte jedno velké plus!

Ať to tu máme komplet, tak odkaz na stránky soutěže a mapy s tratěmi (2. etapa /169 kB/, 3. a 4. etapa /292 kB/, 1. a 5. etapa /297 kB/).