Dozvídám se tu samé dobré zprávy, o nových přírůstcích, že jste se byli soustředit na Šumavě, že možná i trochu běháte. Říkal jsem si, že by nebylo od věci napsat pár řádků o tom, jak žiju a co dělám já tady, v Trondheimu. Třeba to někoho motivuje, aby se trochu začal připravovat, třeba aspoň na štafety.

Na podzim, tedy minulý semestr jsem se nikomu neozvýval, protože jsem byl tak zavalen školou, že jsem sotva stíhal chodit jednou, dvakrát týdně běhat. To by u mě nebylo až zase tak neobvyklé, ale vzhledem k tomu, že jsem sem částečně přijel něco potrénovat, to bylo žalostně málo. Moje představa byla taková, že třetinu času strávím školou, třetinu na výlety po okolí a třetinu tréninkem. Výsledek byl odhadem takový, že škola mi zabrala 90% času, výlety 8% a na trénink zbyly tak ty 2%. Podle toho jsem i vypadal při srovnání s ostatními orienťáky z NTNUI, tedy místního univerzitního klubu. Na mapovém soustředění ve Švédsku, na které jsem si úplně ke konci semestru dovolil jet, jsem byl na všech trénincích žalostně poslední. Na to, že mě tu vzali do své užší elite-skupiny (na základě vyplněného formuláře, kde jsem jen napsal pár výsledků z loňska a co mám v plánu na příští sezónu), to bylo opravdu hodně tragické. Od tohoto soustředění jsem si ale řekl, že to tak přece nemůžu nechat a o zkouškovém jsem už začal trochu trénovat. Jenže ke stresu ze školy se přidala ještě únava z tréninku, což zapříčinilo, že jsem se těsně před odjezdem domů na Vánoce nachladil. Vyléčit se mi podařilo až zase týden po návratu do Norska.

Tento jarní semestr jsem se rozhodl, že by to tak dál nešlo a vzhledem k tomu, že jsem si už z předchozího semestru nasbíral 45 ECTS kreditů (což je relativně hodně), rozhodl jsem se hodně ubrat a srazit podíl školy na celkovém času na tu onu plánovanou jednu třetinu. Od 17.1. jsem tedy zase v provozu a časové rozložení bych odhadoval tak 40% trénink, 20% škola, 20% výlety a 20% zbývá na obyčejné flákání se.

Jak asi ti, co mě znají, správně tuší, jezdím hlavně na běžkách. Ke konci ledna (stejně jako vy doma) jsme měli soustředění ve švédské Bruksvallarně, která tak trochu odstartovala můj hon za kilometry. Od té doby jsem vpodstatě 3 dny v týdnu na běžkách (většinou 2,5-3 hodiny, někdy i dvakrát denně), 2-3 dny nějaké to běhání a zbytek volno. Když už tady tak hodně jezdíme, říkali jsme si se spolubydlícími (jeden závodně plave, druhý je talent od přírody), bylo by škoda si tady nezkusit nějaký závod. A proč ne rovnou Vasův běh. Uvažovali jsme o tom už na podzim, ale tehdy už byla všechna čísla vyprodaná… Teď jsem dostal radu, že sehnat startovní číslo není problém, že na internetu je jich spousta. Takže jsem sednul k počítači a opravdu, běhěm pár dní jsme měli hned 4 čísla na Vasák. Kdyby náhodou někdo nevěděl, oč jde, je to závod na 90 km klasickou technikou, kterého se každý rok účastní zhruba 15000 lidí. Běží se teď v neděli, 4.3. od 8:00, ČT4 dává přímý přenos.

Takže od té doby se víceméně připravuju jen na tuto událost. Za poslední měsíc jsem na běžkách najezdil 480 km/ 37 hodin, většinou klasicky. Koupil jsem z druhé ruky lyže, naučil jsem se mazat klistry, protože to někdy fakt jinak nejde. Teď v něděli, týden před startem, jsem byl naposledy lyžovat, viz fotka.

Posední trénink před Vasákem

Toť asi vše hlavní, co mě tady zatím potkalo. Jinak Vasák beru samozřejmě jen jako kvalitní trénink, primárně bych chtěl zaběhnout slušně na na MČR KT, na 10-mile za NTNUI, a taky bych rád, kdybychom ještě letos něco ukázali ve štafetách (Karle?:-)). Zatím se ze sportovního hlediska cítím dobře, ale nechci to zakřiknout.

Pokusím se příští týden napsat ještě nějakou reportáž s bezprostředními zážitky z Vasáku. Pokud mi ruce budou sloužit…:-)