Pátek

V pátek se běželo v Děčíně mistrovství republiky v supersprintu. Co z google maps i z auta vypadalo dost nevinně (a trochu jako další leťák mezi blokama domů) se obrátilo v jeden z nejhezčích městských sprintů jakej jsem kdy měl tu čest. Tratě totiž využily hradby a přilehlou zahradu Děčínskýho zámku, běžci se motali mezi zdma a průchodama, byly dokonce i optimální postupy začínající odběhem do směru ze kterýho člověk přiběhl k předešlé kontrole, na jeden takovej jsem se v poslední třetině závodu nachytal.

Slabší byla logistická stránka a citelná separace centra závodu a náměstí se startem a cílem kde se dělo všecno zajímavý. Většina závodníku se na start připravovala a rozcvičovala v 500 metrů vzdálené sportovní hale kde nebyl žádný přenos z cíle takže mistrovství a závody ostatních si každý žil vlastním životem.

OB postupy jsou, z výkonů nejlepší Gábinka Hiršová která o 4 sekundy nebrala bronz v D16 a Dan kterej je v součtu mistrovství 42., imho. A jestli to počítám dobře tak já jsem byl celkově 104. což by znamenalo pro mě nejlepší umístění na mistrovství ‚eva. Ranking bude každopádně.

Nocleh nedaleko Novýho Boru v tělocvičně v Kamenickém Šenově. No, jídlo jsme tam nakonec našli a ani nelze téhle oblasti odepřít určitej ráz a dál bych to nekomentoval.

Sobota

Na Kytlici mám hořký vzpomínky od roku 2003 kdy se mi na 5 denních v Mlýnech (pár km odtamtud) nepovedla z 5 etap ani jedna. Buďto jsem se tenkrát ztrácel v dohledávkách ve skalách, volil nevhodný obíhačky skalnatých údolí nebo vytuhl fyzicky. Takže tenhle víkend jsem se chtěl už dopředu pomstít.

Centrum super, můj start pozdní, zprávy z lesa všelijaké, většina kategorií chodila pod směrné časy. Start, koukám na to, jen taková podhorská klasika se závěrem ve pískovcích poblíž centra. Na jedničku mi dochází že podložka je těžší než jsem si maloval, s jednou dohledávkovou chybou v hustníku probíhám kolem 45 minut první část. Rozbaluju mapu abych se podíval na tu závěrečnou ťukačku a zjišťuju že to ještě bude dlouhej den bezprostředně zahrnující výstup na Velký Buk. Hledám nějaký řešení tišící tu bolest ale vrstevnicová matematika je jasná, kontrola je o 100m výš než já, to oběhnout nejde. Začínám mít pochyby o svým směrným čase, následuje delší postup podmáčeným svahem kde konečně získávám ten správnej klasikovej pocit masivního běžeckýho a orientačního nasazení a trochu po haluzi trefuju kontrolu z první. Návrat k centru a závěr už ubíhá rychle, nakonec jsem v H21C spokojenej s 91 minutama. Mapy na ob postupech jsou.

Výsledkama na tom byl objektivně asi nejlíp Vladan kterej šel v Áčkách 12.2 km za 88 a půl. Jitka měla menší rage že jí sňatek přinesl nový jméno a tím patrně smazal léta těžce budovaný ranking. Kdo se cítil jel po závodě na výlet, ale čímani ví že na závody se jezdí závodit a ležet na karimatce a ne poznávat okolí.

Neděle

Od nedělní krátké tratě ve stejným centru se všeobecně čekalo hodně a taky doručila jako kamiony DPD. Startoval jsem brzo a šel do závodu s čistou hlavou. Miniaturní mapa, parádní skalnatý detaily, těžká podložka, minivolby obíhání údolíček a kup. A taky část trati s kontrolama v prudkým svahu pod Velkým Bukem. Kromě odborné práce s mapou a kompasem s citem pro věc jako vždycky bych vzpomněl na dva klíčové momenty svého závodu: jednu větší ztrátu kdy jsem dobrých 40 vteřin postával na kraji pískovce a koukal dolů, vědom si že stejně není můj ale „pro jistotu“ jak za mlada, a pak kdy jsem na poslední čtyři kontroly vydoloval skryté rezervy a doběhl (?) jednoho mladšího závodníka se kterým jsem se táhl až na sběrku. Razil jsem pochopitelně tak abych ho co nejvíc blokoval a trochu jsme se pak srazili v doběhovým koridoru. Ještěže jsem jemnýho temperamentu a nezačal jsem ve zcela nesportovním duchu vykřikovat vulgárnosti. I přes ztrátu v dohledávce a ukrutně pomalý běh travezovou částí jsem nakonec visel pěkně dlouho na první příčce a to k pocitu tak dlouho spřádané odplaty Kytlici stačilo. Tady jsou OB postupy.

Můj sprint, Garmin to nepochytal nejlíp:

Klasika:

Krátká: