Tři závody ve dvou dnech. Poměrně smrtící kombinace, zejména když dvoje z nich jsou štafety, tedy kontaktní závody. A nedej bože, když jsou délky těch štafet přestřelené. A je to běžák. Téměř nefarstovaný. To vše se nám přihodilo v sobotu. A přitom to začalo tak nadějně. Louka s nataženými koridory všude kolem, slunečné počasí, výhled na celkem pěkný les.
Od těchto závodů se čekalo jen to nejhorší. Závody přidělené v asi čtvrtém kole výběrového řízení těsným poměrem hlasů poté, co člen pořádajícího oddílu změnil stanovisko ze „zdržel se hlasování“ na „pro přidělení“. Stará mapa, která ukazovala relativně malý, kopcovitý, nezajímavý les. Ortofoto plné pasek. S těmito vstupními parametry mohly závody jen příjemně překvapit. A opravdu překvapily, ale ne moc.
tak vás ani takové detaily, že zvojtíte dlouhý postup nebo si napíšete podrobný rozpis jak tam dojet a necháte ho u monitoru, nenaštvou. Kdo nebyl, prohloupil – rozhodně jeden z nejhezčích závodů jara.
Krásné terény, příhodný termín a vidina, že z nás budou ještě lepší závodníci, když si uděláme o Velikonocích soustředění, byly hlavní důvody proč se hrstka z nás rozhodla zúčastnit prvního ročníku „mezinárodního“ tréninkového kempu a třídenních závodů ve Zlatých Horách.
Velká gratulace Emilovi Bauerovi k vítězství na Veteraniádě v nočním OB (kategorie H65) a Alešovi Chmelíkovi ke stříbru v H60! Co napsat k vlastnímu závodu, chmno. Terén brněnský, mapa dobrá, shromaždiště trochu menší, ale ok, pořadatelé snaživí, bufet zásobený.