Motto: Train longer finish stronger

I v této temné době se uskutečnil závod OB. Přes velký zájem o účast napříč širokým politickým spektrem bylo umožněno jen 5 vylosovaným šťastlivcům se ho zúčastnit.

Startovalo se podle momentální fyzické a psychické kondice závodníků.

První šli, co nevidí moc dobře, pak ti, co spěchali na další akce a nakonec ti, co se ještě potřebovali podívat do hustníku nebo se pokochat okolím, kde překvapivě ještě stály stromy. Byli jsme nervózní jako tanečnice z nočního klubu, která si navléká svůj poslední pár neděravých silonek.

Stavitel tratí Jordanov jr. postavil krásnou a náročnou trať v okolí Žebětína, která odpovídala významu tohoto závodu a využil beze zbytku všechny záludnosti, které poskytoval terén.

Bohužel nám přestala fungovat časomíra, takže nemáme záznam, kdo jak dlouho byl v lese, ale osobně si myslím, že všichni odjížděli domů spokojeni a někteří možná i trochu více společensky unaveni.

Po závodě proběhla analýza postupů a živá diskuze, kam ten svět spěje. Shodli jsme se na tom, že nejvíce problémů nám udělaly kontroly č. 5 a 9.

Malé občerstvení, které zajistila nedaleká restaurace s vlastním pivovarem, také přišlo vhod. Po krátké degustaci různých druhů zlatých moků jsme se shodli, že nejlepší je Májový speciál 13, u kterého jsme zůstali.

Musím uznat, že pít pivo v roušce a s brčkem není žádná sranda. U slivovice už to takový problém nebyl.

Fotky z tohoto setkání OB přátel Vám teď asi neukážu, ale věřte, že jsme stále ti dobří známí orientaci, i když u těch, co mají trochu víc vlasů, se absence profesionální péče o ně trochu podepsala na jejich vizáži. Tady jsem našel alespoň jednu nedatovanou fotku, kterou přikládám, abyste nezapomněli, jak vypadáme.

Akce osobně zažil a pro budoucí generaci zdokumentoval Nikola J.

Proběhl v Jedovnicích o víkendu 2. – 3. 11. Bylo to fajn, velký dík za organizaci patří Dany a Tomovi. Níže se můžete pokochat výsledky závodu dospělých, kde tentokrát nerozhodovalo jen orientační umění, ale také píle (kolikrát byl daný závodník ochoten trať oběhnout a případně tak zlepšit svůj čas).

celý článek »

Několik let jsem se chystal, že se zúčastním 2E závodů, které jsou hned za CZ/SK hranicí.

Letos se mi konečně splnilo přání. Těšil jsem se na terény podobné Vracovu.

Sobotní middle nasvědčoval, že terén je velmi rychlý a běží se hlavně rovně azimutem. Listnaté hustníky, pokud nějaké byly, ještě nezezelenaly, bylo dobře vidět a dalo se i běhat skrz nich. Prý bylo i pár bažin, moje kategorie jich ale byla ušetřena.

Trať jsem měl dlouhou 4,5km a vítěz to dal za 22min! Není, co dodat.

„Sprintovou“ klasiku (mapu přikládám) jsem měl dlouhou 7,2km, vítěz i tady byl bezkompromisní a zastavil časomíru v čase něco přes 38min.   Ano, nepřeklepl jsem se, prostě borci to tak běží.

Taky se i tady při troše snahy daly udělat chyby. Já jsem si to vybral na K2, kde jsem pročesal všechny prohlubně kolem, ale moji kontrolu ne a ne najít. Nakonec jsem ji na pátý pokus našel.

Kontroly, které byly umístěny v jamách nebo prohlubních, byly dobře schovány, ostatní byly vidět z velké dálky a pokud jsi měl dobrý směr, nemohl jsi je minout.  Např. když jsem vybíhal z K5, už jsem viděl K6.

Pro mě to byl závod na proběhnutí a vyzkoušet si dlouhé azimuty. V přímém souboji si myslím, že les v okolí Vracova vyhrává, pokud ještě existuje.

nikola

Dnes jsem omylem kliknul na naši oddílovou webovou stránku a koukám, že poslední článek tam je ode mne a je starý skoro rok. Tak si říkám, že je načase, abych zase něco napsal z našeho letošního výletu do Maďarska. Plně obsazené auto ve složení: Vlastík, Emil, Nikola, Aleš, Pavel zamířilo letos do vesničky Pilismarót. Níže je vyfocena celá výprava na shromaždišti v celé její kráse.

Cestou tam jsme se dozvěděli, co jsou to dlouhé a krátké cukry a jejich praktické využití, na místě jsme se naučili nového slovíčka „csókolom“ bez praktického využití.

Terén nebyl tak výživný jako v předchozích letech, ale alespoň tam neřádí kůrovec. Les byl listnatý a bílá byla až moc bílá. Kontroly byly vidět z velké dálky. Pokud jsme neběželi do kopce, tak jsme dlouho traverzovali. Seběhy byly nebezpečné, kvůli popadaným listům nebylo pořádně vidět, do čeho šlapeme. Pokud orienťacký zážitek nebyl tak intenzivní, vše vyrovnalo večerní hodování v restauraci, které uspokojilo naše mlsné jazýčky.

Takhle to vypadalo u našeho stolu při večeři. Moc si toho nevybavuji, ale selátko bylo výborné a červené víno chutnalo znamenitě.

I tady platilo staré pravidlo čím starší tím lepší. Emil deklasoval svoje soupeře a pokud by se nedopustil „hiba“ v první etapě, vyhrál by s velkým náskokem. Zbytek výpravy taky podal stabilní výkon.

Níže se můžete podívat na mapu H50A z E2, která měla jednu stranu tak dlouhou, že se mi nevešla do skeneru. Tak jsem ji pro Vás alespoň vyfotil.

A nezůstali jsme jen u sportu, kulturní vložkou byla návštěva starobylého města Visegrád a jeho hrad z 13. století. Naše spokojenost je zárukou, že příští rok se znovu vypravíme na sportovně-gurmánskou výpravu do Uher.

Toto vše zažil a pro Vás sepsal: Nikola z Mendelu

Skupina zkušených veteránů se rozhodla navštívit Maďarsko ve dnech 14.-15.4.2018. Cesta byla příjemná, počasí letní. Ubytování bylo slušné, jídlo labužnické a pití teklo proudem.

P.S.1 Běžel se známý dvouetapový závod Postás kupa a my jako jediní reprezentanti z ČR jsme se ve výsledcích neztratili (a nejen tam). Vlastík obsadil výborné 3. místo. Zbytek výpravy na tom také nebyl špatně.

P.S.2 Posílám mapu H50A z druhé etapy pro představu, co jsme museli zvládnout.

P.S.3 Bílá nebyla bílá.

P.S.4 Na fotce ze závodu si k nám přisedl nějaký pán (má brýle). Chvíli před tím nám nabízel prý výhodně bony. Doslova řekl: „Kínálom Tuzex utalványokat. Jó ár!“

P.S.5 Emil na fotce bohužel není, musel nás vyfotit.

Nikola írta. Egészségére.