Článek od Evy A. ze závodů ve Walesu, tentokrát netradičně ve formě prezentace .ppt (14 MB) nebo .pdf (7 MB).

Víkend prodloužený o sváteční dny a také pozitivní kritika loňského MČR na klasice přilákali cca 700 závodníků do Bečova na čtyřdenní závody. Náš oddíl byl již tradičně ubytován na půl – v penzionu v Bečově a v nedalekém areálu bývalého kempu. Občasné bouřky naštěstí kemp nevyplavily, jen došlo k podmáčení a k výpadkům proudu v celém Bečově i okolí. V penzionech i kempu situaci zvládli, například pivo teklo s proudem i bez 🙂

Dle mých tragických výsledků nejen z jarní části sezóny jsem se rozhodla přihlásit se do nejslabší možné kategorie D21C a svého rozhodnutí tedy rozhodně nelituji. Čekaly mne mírumilovně krátké tratě, takže jsem v lese nenechala veškerou energii a mohla jsem absolvovat i odpolední výlety. Jen jsem možná trošku zarmoutila soupeřky, kterým jsem nadělila za 4 dny dost (21) nebo ještě víc (106) minut.

Ve čtvrtek nás čekala krátká trať s centrem závodu přímo v kempu. Na start bylo poněkud dál než většina dle pokynů čekala, do toho bylo dost vedro, ale všichni byli natěšení na bečovské terény a s chutí vyráželi na tratě. Jak se komu dařilo se podívejte do výsledků na stránkách závodu. Já osobně jsem se ke konci trati musela zeptat, kde že to vlastně jsem a jen díky tomu jsem se z lesa vrátila. Po závodech jsme se rozprchli po okolí, někdo chtěl vidět červený koberec ve Varech, někdo dal přednost rašeliništím a jiným přírodním krásám okolí Bečova, mnozí si nenechali ujít Relikviář Sv.Maura, což je tedy věc opravdu zajímavá, ale v oblasti českého turistického ruchu poněkud opomíjená. Večer jsme se sešli u piva, v kempu i v penzionu.

V pátek byla připravena klasika. Centrum závodu na louce a v lese asi 10 kilometrů od Bečova, bohužel na zelenější a modřejší části mapy. Už na startu bylo patrné, že nás tentokrát nečeká tolik kamenů a skalních věží, nýbrž vývraty, melioračky a hustníčky. Ráno před závodem nás předseda varoval, ať se hlavně vyhneme tomu šrafovanému kopci u cíle, kde loni pohřbil slušný výsledek. Po páteční klasice vyrostl na zmíněném kopci celý hřbitov, některé tratě tento kopec navštívily i víckrát. Z lesa jsme se vrátili všichni, s pocity smíšenými (charakterizovány slovy jako děs, běs, hrůza a podobně). Bohužel byla také započata epocha DISK, kterou v pátek odstartovala Lenka. Moje snažení bylo v lese opět přerušeno fatální chybou (nebo nevím jak nazvat osmiminutové hledání jedné vypečené kontroly), takže má predikce 60 minut v lese nevyšla (to o všem i z jiných důvodů), ale na to už jsem si začala zvykat a na mysli jsem neklesla moc. Odpolední program zase individuální, okolí Bečova nabízí mnoho zajímavostí k návštěvě. Dle mého by tam mohli být závody ještě tak třikrát a pořád bychom nestihli navštívit vše.

Sobotní sprint nepropršel, ale přímo prolil. Začalo přesně v sedm hodin, kdy většina kempu vstávala a přestalo ani nevím kdy. Sprint byl samozřejmě přímo v Bečově, po startu se šlo pár kontrol po loukách, kde to hodně klouzalo a potom se již závodníci vydali do uliček Bečova. Těžko říct, jak bylo pořadateli komunikováno  organizování sprintu s obcí, ale buď byli někteří obyvatelé neinformováni nebo měly být některé pozemky zmapovány jako soukromé (u jedné kontroly pořvávali obyvatelé domu na závodníky, že běhají po soukromém pozemku). Z tohoto důvodu však nikdo diskvalifikován nebyl, takže nás může mrzet akorát to, že jsme evidentně jako orientační běžci nezanechali právě přívětivý dojem.. Epocha DISK našeho oddílu pokračovala oražením nesprávné kontroly Adamem.

Nedělní zkrácená trať s hendikepovým startem byla situována opět v blízkém okolí kempu. Uplynulé tři závody byly již v nohách znát, zvláště na první kontrolu, kterou měli snad úplně všichni hodně nahoře. Jinak byly tratě vedeny v pěkném terénu s větším množství kamenů, kamínků, šutrů, srázků a podobných útvarů a většina závodníků byla se závodem spokojena. Naši startující převážně obhájili svá rozběhnutá umístění, měli jsme i několik zastoupení na bedně, akorát Mirek zakončil epochu DISK (schválně píšu zakončil, jelikož doufám, že tímto si náš oddíl tato čtyři písmeka ve výsledcích vybral na dlouhou dobu dopředu).

Shrnutí závěrem – pěkné závody, počasí v pohodě, okolí turisticky zajímavé, výsledky v celé škále od hrůza děs až po vynikající, účast oddílu parádní.

Radka

Ahoj,

připomínám, že v sobotu 20. října pořádáme závod JM ligy ve Zbraslavi, tak si na to rezervujte sobotu.

Mirek

Po 30-ti letech jsem opět běhal orienťák v Bulharsku jako reprezentant našeho oddílu.

3 denní kupa Bulgaria je jeden z nejprestižnějších závodů tam a pro mne vždy měla větší hodnotu než dokonce mistrovství.  Centrum závodu bylo v horském letovisku Borovec v pohoří Rila, 70km od Sofie. Na stejném místě bude Bulharsko pořádat v roce 2014 mistrovství světa juniorů JWOC. Tady se můžete podívat na moje tratě. První den mne úplně nadchnul neskutečný terén (nikdy jsem něco takového neběhal) a tento pocit umocňovala skutečnost, že jsem nic nezkazil a nakonec jsem skončil 6. s minimálním odstupem od 3. místa. Ztrácel jsem převážně na běhu, kde jak jsem zjistil, bulharští borci byli o hodně lepší než já. V druhé etapě už byli nějaké chybičky a klesl jsem o jednu příčku.

celý článek »

Pátek

V pátek se běželo v Děčíně mistrovství republiky v supersprintu. Co z google maps i z auta vypadalo dost nevinně (a trochu jako další leťák mezi blokama domů) se obrátilo v jeden z nejhezčích městských sprintů jakej jsem kdy měl tu čest. Tratě totiž využily hradby a přilehlou zahradu Děčínskýho zámku, běžci se motali mezi zdma a průchodama, byly dokonce i optimální postupy začínající odběhem do směru ze kterýho člověk přiběhl k předešlé kontrole, na jeden takovej jsem se v poslední třetině závodu nachytal.

Slabší byla logistická stránka a citelná separace centra závodu a náměstí se startem a cílem kde se dělo všecno zajímavý. Většina závodníku se na start připravovala a rozcvičovala v 500 metrů vzdálené sportovní hale kde nebyl žádný přenos z cíle takže mistrovství a závody ostatních si každý žil vlastním životem.

OB postupy jsou, z výkonů nejlepší Gábinka Hiršová která o 4 sekundy nebrala bronz v D16 a Dan kterej je v součtu mistrovství 42., imho. A jestli to počítám dobře tak já jsem byl celkově 104. což by znamenalo pro mě nejlepší umístění na mistrovství ‚eva. Ranking bude každopádně.

Nocleh nedaleko Novýho Boru v tělocvičně v Kamenickém Šenově. No, jídlo jsme tam nakonec našli a ani nelze téhle oblasti odepřít určitej ráz a dál bych to nekomentoval.

Sobota

Na Kytlici mám hořký vzpomínky od roku 2003 kdy se mi na 5 denních v Mlýnech (pár km odtamtud) nepovedla z 5 etap ani jedna. Buďto jsem se tenkrát ztrácel v dohledávkách ve skalách, volil nevhodný obíhačky skalnatých údolí nebo vytuhl fyzicky. Takže tenhle víkend jsem se chtěl už dopředu pomstít.

Centrum super, můj start pozdní, zprávy z lesa všelijaké, většina kategorií chodila pod směrné časy. Start, koukám na to, jen taková podhorská klasika se závěrem ve pískovcích poblíž centra. Na jedničku mi dochází že podložka je těžší než jsem si maloval, s jednou dohledávkovou chybou v hustníku probíhám kolem 45 minut první část. Rozbaluju mapu abych se podíval na tu závěrečnou ťukačku a zjišťuju že to ještě bude dlouhej den bezprostředně zahrnující výstup na Velký Buk. Hledám nějaký řešení tišící tu bolest ale vrstevnicová matematika je jasná, kontrola je o 100m výš než já, to oběhnout nejde. Začínám mít pochyby o svým směrným čase, následuje delší postup podmáčeným svahem kde konečně získávám ten správnej klasikovej pocit masivního běžeckýho a orientačního nasazení a trochu po haluzi trefuju kontrolu z první. Návrat k centru a závěr už ubíhá rychle, nakonec jsem v H21C spokojenej s 91 minutama. Mapy na ob postupech jsou.

Výsledkama na tom byl objektivně asi nejlíp Vladan kterej šel v Áčkách 12.2 km za 88 a půl. Jitka měla menší rage že jí sňatek přinesl nový jméno a tím patrně smazal léta těžce budovaný ranking. Kdo se cítil jel po závodě na výlet, ale čímani ví že na závody se jezdí závodit a ležet na karimatce a ne poznávat okolí.

Neděle

Od nedělní krátké tratě ve stejným centru se všeobecně čekalo hodně a taky doručila jako kamiony DPD. Startoval jsem brzo a šel do závodu s čistou hlavou. Miniaturní mapa, parádní skalnatý detaily, těžká podložka, minivolby obíhání údolíček a kup. A taky část trati s kontrolama v prudkým svahu pod Velkým Bukem. Kromě odborné práce s mapou a kompasem s citem pro věc jako vždycky bych vzpomněl na dva klíčové momenty svého závodu: jednu větší ztrátu kdy jsem dobrých 40 vteřin postával na kraji pískovce a koukal dolů, vědom si že stejně není můj ale „pro jistotu“ jak za mlada, a pak kdy jsem na poslední čtyři kontroly vydoloval skryté rezervy a doběhl (?) jednoho mladšího závodníka se kterým jsem se táhl až na sběrku. Razil jsem pochopitelně tak abych ho co nejvíc blokoval a trochu jsme se pak srazili v doběhovým koridoru. Ještěže jsem jemnýho temperamentu a nezačal jsem ve zcela nesportovním duchu vykřikovat vulgárnosti. I přes ztrátu v dohledávce a ukrutně pomalý běh travezovou částí jsem nakonec visel pěkně dlouho na první příčce a to k pocitu tak dlouho spřádané odplaty Kytlici stačilo. Tady jsou OB postupy.

Můj sprint, Garmin to nepochytal nejlíp:

Klasika:

Krátká: